Nevěra? "Old school" koncept! Miluješ někoho dalšího? Důvěřuji ti a těším se na něj!

9. 05. 2017 7:20:20
Toužíme nechat se vidět. Se vším tím “zvráceným” chováním. Být v přítomnosti lidí, kteří o nás vědí úplně vše a přes to, nebo dokonce právě proto, zůstávají s námi.

Strach... Může být žádoucím, existuje-li důvod k útěku, nebo boji. V mezilidské komunikaci, je často spíše “černou dírou” bránící přiblížení.

Obav míváme mnoho. Myslíme si, že když prozradíme naši poruchu příjmu potravy, závislost na alkoholu, lécích, že trpíme úzkostmi, máme dluhy, baví nás sarkasmus, ironie, “vulgarita”, vzrušuje nás pohled na pářící se zvířata, nechceme děti, chceme partnera vlastnit a být s ním až do smrti, nechat si lízat anus, se zbičovat, romantickou svatbu, mít sex ve třech, pěti, s kolegyněmi a šéfem, každý den, nebo ukázat své tělo takové jaké je atd., atp., můžeme být odmítnuti, nepřijati, opuštěni.

Cenzura začíná. Přijmeme role. Namísto autentické komunikace, zvolíme život plný potlačování, vytěsňování, předstírání, lží. Cítíme distanc mezi sebou a ostatními lidmi. Jsou pro nás tak trochu, někdy zcela, cizinci, nepřáteli. Skrýváme se, tajíme. Cítíme se nejistí, jsme ve střehu a bojíme se.

Přitom prvotní motivací zastírání, bývá touha po bezpečí a jistotě.

Tato “logika” může vypadat třeba takto:

„Skrývám svou touhu po mazlení a spojení trvajícím hodiny, ujišťování o lásce partnera, protože kdybych jej vyzvala k projevu obdivu k mé kráse, k verbálnímu projevu své lásky, mohl by si myslet, že si nevěřím, že jsem slabá, že jsem dětinská. Zvolím tedy mlčení. “Zajistím si tak jistotu a bezpečí”, plynoucí z partnerova nevědomí o těchto mých pohnutkách, potřebách a přáních. Tak mě neopustí a nebude si hledat jinou, lepší.“

Nebo takto:

„Kdybych řekl partnerce, že se s ní chci milovat a spolu s ní s další ženou, zranil bych jí tím, že není jedinou ženou, s níž chci sdílet intimitu. Navíc mám strach, že by mohla chtít totéž, jiného muže. Ten by mohl být v lecčem lepší než já a ona mě pro něj opustí. Mohla by mě hodnotit, stal bych se v jejích očích špatným a perverzním, toužícím po nevěře. “Ochráním se tajnostmi. Zajistí mi bezpečí.” Neuvidím negativní emoce své partnerky a nebudu tyto emoce cítit ani já sám.“

Falešný pocit zodpovědnosti, jistoty a bezpečí.

Jako být v magickém lese plném čarokrásných bytostí toužících naplnit mé potřeby po blízkosti, důvěře, přijetí a lásce, zatímco já, sedím na místě metr krát metr, obehnán toaletním papírem, jež mi má sloužit za bezpečný úkryt před medvědem (často medvěda nazýváme např. slovem nevěra), který by možná mohl existovat. Úzkostlivě pozoruji každou větvičku, naslouchám zvukům a vyčkávám ... co kdyby přišel? A co teprve když medvěd nikdy nepřijde? A pokud ano, poslouží můj úkryt svému účelu?

Potřeby můžeme potlačovat, vytěsňovat a tajit libovolně dlouho. Ony tím ovšem nezmizí. Zůstávají (nenaplněny), mohou se stát intenzivnějšími, ovládat naše chování. Vědomě, či nevědomě.

Medvěd na scénu!

Možná, když už nejsme schopni potlačovat, vytěsňovat a tajit dál, potkáme ho! Medvěda!

Rozsápe „toaleťák“, zmocní se nás, či našeho partnera s podobnou intenzitou, jakou jsme vynaložili na střežení lesní "cely".

V tu dobu, je již vztah často narušen natolik, že namísto transformace, ve vztah plný otevřenosti, důvěry, blízkosti a naplnění, přijde nenávist, boj. Místo lásky a rozšíření její působnosti o další milované lidi, volíme často raději výčitky a opuštění. Zvláště pokud je "medvědem" podobný popírač a “Mistr převleku”, jakým jsem já sám a můj partner.

Možná proto tolik rozpadů partnerství?

Toužíme nechat se vidět. Se vším tím “zvráceným” chováním. Být v přítomnosti lidí, kteří o nás vědí úplně vše a přes to, nebo dokonce právě proto, zůstávají s námi.

Vnímáte ten paradox? Toužíme po přijetí a blízkosti, nicméně chováme se tak, že se za žádných okolností nenecháváme “vidět nazí”. Dokud nikdo neví, kým jsme, dokud se “neukážeme”, můžeme se cítit přijatí, milovaní? Cítit lásku a přijímat lidi?

Co mohou způsobit lži, utajování, potlačování, vytěsňování? Místo naplnění potřeb a blízkosti s druhými lidmi, může dostat prostor “náhradní” chování. Kompenzace. Závislosti na jídle, lécích, terapiích, guru. Neklid, obava, úzkost, deprese mají palivo pro svůj růst.

Ano, může se stát, že budete odmítnuti, nepřijati, opuštěni. Riziko všech vztahů a tím větší, čím intenzivnějšího popírání a uzavřenosti jste vy i váš partner schopni. Takové riziko, může dobře posloužit za motivaci k vědomému výběru partnera, láskyplné, otevřené komunikaci, nebo může "zhmotnit hrůzostrašného medvěda”, na nějž číháme a jehož mýtu zasvětíme svůj život ve strachu a samotě, odcizení sobě i lidem.

Rozhodnutí pro jednu z těchto variant je na nás. Jsme dosud smrtelní. Proto jsou pro mě čas a tělo, nejcennější komodity. Zvažuji, pro kterou z možností se rozhodnu a pokud si zvolím strach, alespoň zkusím toto rozhodnutí čas od času aktualizovat.

Byla jsem totiž také “svým vězněm v lese“. Území metr krát metr, jsem obehnala toaletním papírem, vyčkávajíc na „jeho“ útok. Sama! Jenže pak jsem si uvědomila, co potřebuji a rozhodla se. Ukážu se. Celá. Tady jsem, to jsem já. Taková, jaká jsem dnes. A že to je hnus, myslela jsem si, pochopitelně. Rodina, škola, kultura, v níž žijeme, taková přesvědčení nezřídka dokáží vštípit.

Věta za větou, pro mě byly skokem ze skály. Měla jsem strach. Přijme mě partner se všemi malostmi a pocitem nedostatečnosti? Opustí mě až uvidí, kdo doopravdy jsem? Bude hledat někoho lepšího, silnějšího? Namísto opuštění, nepřijetí a odmítnutí, se odehrál pravý opak. Cítili jsme se blíž a blíž. Partner udělal totéž, nechal se „vidět“. Cítím pokoru a vděčnost. Nesmírně si jej pro tu odvahu vážím. Cítím se přijatá a milovaná. Vnímáme nesmírné uvolnění a důvěru. Všechny potřeby, pocity, emoce, komunikujeme. I ty tabuizované (o těch více v příštím článku).

Potřebujete-li blízkost s lidmi, prožívat důvěru, intimitu, radost z uvědomění života, extázi a naplnění, zkuste být naprosto upřímní, otevření, “nazí”.

Pointou není necítit negativní emoce, nýbrž o ně spolu s partnerem a ostatními lidmi pečovat.

Projevovat všechny strachy a zranění, spolu je prožít, přijmout a léčit. Jak řekla jedna má drahá přítelkyně: „Dokázat trpět společně, nikoli proti sobě.“

Nebo dál “čekejte na medvěda”, nebudete první, ani poslední, kdo čekali, čekají a budou čekat navždy...

Autor: Michaela Řeřichová | úterý 9.5.2017 7:20 | karma článku: 27.85 | přečteno: 2500x

Další články blogera

Michaela Řeřichová

"Jsme Kurvy!" aneb bylo, nebo nebylo?

Touží vaše dospělé, fyzicky, či mentálně postižené dítě po intimitě? Přeje si prožít jiný, než mateřský dotek, svou sexualitu? Můžete mu objednat specializované služby a stát se tak kuplíři, být trestně stíháni a odsouzeni.

6.11.2017 v 13:45 | Karma článku: 19.31 | Přečteno: 932 | Diskuse

Michaela Řeřichová

Sexualita dětí (a nejen dětí) je tabu!

Sexuální revoluce prý proběhla. Přes to, hovořit o dětské sexualitě, přemýšlet o dětech jako o lidech prožívajících svou sexualitu, je tabuizováno.

2.5.2017 v 10:10 | Karma článku: 22.24 | Přečteno: 1474 | Diskuse

Michaela Řeřichová

Znevýhodněné děti aneb Pro koho existuje povinná školní docházka?

"Šije" se zákon o povinné školní docházce na míru "neziskovkám" a státním úředníkům, nebo rodinám a dětem? Zdroj: SvobodaUčení.cz

29.4.2017 v 9:30 | Karma článku: 21.38 | Přečteno: 1535 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Ábelovský

Tenkrát v Listopadu II. (všude, nejen u nás na západě - volné pokračování)

... naše fabrika byla jednou z těch, které v městečku zaměstnávala nejvíce lidí; ještě než průvod na podporu generální stávky došel na náměstí, přidali se k této manifestaci i lidé z ulice - různé existence, od příslušníků StB až

17.11.2018 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Pavel Szturc

Nemusím Zemana, nemusím Babiše, ale...

Premiér této země krátce po půlnoci přinese skoro tajně květiny k památníku na Národní třídě. Prezident této země poslal květiny raději bez osobní účasti. Obě kytice skončily v koši. Proč asi?

17.11.2018 v 10:09 | Karma článku: 19.59 | Přečteno: 1245 | Diskuse

Tomáš Flaška

Tak takhle s věnci a kyticemi tedy ne

Věnce Andreje Babiše, Tomia Okamury a kytice od Miloše Zemana, které přinesly na Národní třídu, skončily v koši. Na místo už dorazil oddíl pořádkové policie.

17.11.2018 v 9:47 | Karma článku: 18.15 | Přečteno: 547 | Diskuse

Karel Trčálek

Kytice od komunisty Štěcha nevadí? To je ta pravá demokracie!

Jak má zvítězit pravda a láska nad lží a nenávistí, když kazatelé lásky planou nenávistí a pro vítězství pravdy neváhají lhát a házet kytice do koše? Bravo, strážci totalitní demokracie, - bravo, bravo, bravo

17.11.2018 v 9:32 | Karma článku: 25.34 | Přečteno: 768 | Diskuse

Tomáš Gayer

Snad je i dnes uslyšíme: mladí potřebují vzory!

Klíčová slova svátečního minoblogu: vítati, u nás, soudruh, svoboda, demokracie, nekompromisní, boj ....

17.11.2018 v 8:31 | Karma článku: 12.57 | Přečteno: 150 | Diskuse
Počet článků 4 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1610

Život, učení, sexualita, technologie, ekonomie, psychologie, filozofie, umění, přírodní vědy, jsou oblastmi mého zájmu.

Jsem propagátorem dobrovolnosti, sebeurčení ve všech oblastech lidského života, včetně pohlaví, sexuální (nejen) identity, sexuálního chování, sexuálních preferencí, vztazích, vzdělání, práci.

Čas a tělo, dvě komodity, jež považuji za druh výjimečného vlastnictví.

FREEDOMTOSEX.com

NEŠKOLÁCI.cz

MASÁŽE.art

Najdete na iDNES.cz